Místo, kde bydlí móda - články - módní poradna - rozhovory - zábava
Místo, kde bydlí móda - články - módní poradna - rozhovory - zábava

Vyfotila se nenamalovaná a se srolovaným břichem. Dosud toho nelituje! – Rozhovor s Kristýnou Dolejšovou

Před časem napsala jedna z redaktorek Herstyle článek o nejlepším „módním doplňku“ ženy – zdravém sebevědomí. Při jeho čtení jsem se poprvé dozvěděl o projektu #ZaNormalniHolky. Zaujala mě myšlenka, cíl i příběh autorky. Že někdo ve svém volném času místo sledování televize, běhání po vonku nebo věnování se svým koníčkům, udělá rozhodnutí a začne s něčím od nuly. A vznikne z toho velká věc, která oslovila a stále oslovuje tisíce dívek a žen napříč celou republikou. Můj záujem nekončil u článku. Chtěl jsem se dozvědět víc, a tak jsem kontaktoval autorku projektu a požádal ji o rozhovor.

Dělal jsem již víc rozhovorů, ale tento byl něčím jiný. Z Kristýny Dolejšové bylo cítit opravdové zapálení pro věc, které věří, že je důležitá a naplňuje ji pocitem zadostiučinění. Jak to celé vzniklo, oč v projektu jde a jaká byla odezva? Čtěte dál, a možná zjistíte, že to poselství je určeno právě vám!

Kristýna Dolejšová instagram foto

Kristýna Dolejšová, žena stojící za projektem #ZaNormalniHolky. Zdroj: www.instagram.com/zanormalniholky/

Rozhovor s Krystýnou Dolejšovou, autorkou projektu #ZaNormalniHolky

Co bylo Tvým prvotním impulzem k rozhodnutí začít s projektem #ZaNormalniHolky?

Můj projekt a hashtag #ZaNormalniHolky začal původně trochu sarkastickým článkem. Jak to vzniklo?

Založila jsem si kdysi blog o mých dobrodružstvích z cest, Austrálie, Fiji, Nový Zéland, Brazílie atd. Blog jsem propojila s Instagramem a hned mě „bouchlo“ do očí, jak je tato platforma přeplněná sice na první pohled krásnými, ale umělými, nepřirozenými, nereálnými fotkami, a to hlavně žen. Přistihla jsem se, že trávím celé hodiny projížděním profilů dívek, a analyzuji jejich vzhled. Později mi došlo, že je ale vidím jen na tom internetu, ale nikde v reálném životě. Něco bylo špatně. Pak jsem si všimla, kolik milionů dívek je obdivuje, touží po takovém vzhledu a fotkách, aby získaly popularitu na Instragramu, také asi protože uvěřily tomu, že to je klíč ke štěstí, a hlavně, kolik tisíců dívek se veřejně shazuje, že nebudou nikdy takto vypadat, kolik dívek má za sebou v tak mladém věku několik plastických operací, kolik milionů videí je na youtube s perfektním make-up tutoriálem, a kolik dívek se trápí hlady, a tím myslím skutečně trápí, aby měly velikost 34 a mohly si tak označit fotku hashtagem #thinspiration. Najednou jsem si přišla jako v nějakém šíleném kolotoči, v takovém bludném kruhu nesmyslů, kterým všechny ty krásné, zdravé holky, dívky, slečny a ženy uvěřily. A já byla jednou z nich. A když jsem sledovala tyto profily, které mají být motivační, cítíla jsem se najednou paradoxně: méněcenná, ošklivá, tlustá, nešťastná, prťavá, moc bledá, ošklivé zuby, málo sledovatelů, měla bych se víc snažit, nejsem dost dobrá….

A pak jsem se jednoho dne upřímně naštvala, protože mi došlo, jak jsem pitomá. Jak tupě obdivuju něco, co není reálné, něco, co je uměle vytvořené, ať už tunou líčidel, plastickými operacemi, botoxem, hladověním, správnými pózami nebo photoshopem. A že kvůli tomu zapomínám na to, co je v životě skutečně důležité. A řekla jsem si: Kristýno, ty trubko! Buď ráda, že jsi normální zdravá holka! Máš všechno, co potřebuješ abys žila plnohodnotný život, a pár kilo navíc nebo pihy s tím nemají nic společného.

A tak jsem si v pokoji sedla, sebrala veškerou odvahu, vyfotila se nenamalovaná a se srolovaným břichem, a napsala první článek se svým názorem na tuhle šílenou bublinu. Článek měl úspěch, jako by se v tom holky našly, a tak jsem napsala další. Ten si přečetlo 20 tisíc lidí. Nemohla jsem tomu uvěřit, ale dávalo to smysl. Tohle tu chybí, tohle tady u nás není. Ty holky to potřebují slyšet! Potřebují, aby jim někdo řekl, že tohle není realita, potřebují se naučit přijmout se takové, jaké jsou a potřebují se naučit, jak se samy sobě zasmát.

Z pár článků najednou vzniknul projekt. Se svým nápadem jsem oslovila holky a ženy, které inspirují nejen mě, ale i desetitisíce dalších lidí, a požádala je o spolupráci na celý rok 2017. Vybírala jsem pečlivě, koho oslovím, protože jsem chtěla, aby každá ta slečna byla přirozená, z trochu jiné sféry, jiného věku a s jiným příběhem. Přála jsem si, abychom celý tento rok mohly dalším dívkám předávat podporu, zkušenosti, a rady, jak ten neuvěřitelný nátlak na dokonalost ustát. Pořád nemůžu uvěřit, že se to stalo. Díky tomu projektu jsem se sešla s tolika úžasnými osobnostmi, že mě to dodnes dojímá. Už vůbec ten fakt, že do toho ty holky se mnou šly, že mě neodmítly, pro mě strašně moc znamená. A má to nečekaný úspěch.

zanormalniholky projekt Kristýna Dolejšová

První Krystýnina fotka, která to vše začala. Zdroj: www.instagram.com/zanormalniholky

To dává smysl a nápad se mi líbí. Na Tvém blogu se čtenářky dozvědí, že se k Tobě přidalo dalších 11 žen, silných a inspirativních osobností. Jak plánujete spolu šířit dál myšlenky projektu #ZaNormalniHolky?

Pečlivě jsem vybírala, aby každá ambasadorka byla přirozená a měla co nabídnout. Oslovila jsem blogerky, cestovatelky, zpevačku, plus size modelku, mou dobrou přítelkyni, která naopak nemůže přibrat, maminku od dětí atd. Přála jsem si, aby se projekt dostal do co nejvíce sfér, oslovil co možná nejvíce věkových kategorií a mluvil o důležitých tématech.

V lednu proběhlo velké celodenní focení v Praze, a musím říct, že to byla síla. Bylo velké štěstí, že jsme se všechny sešly, například já žiji dlouhodobě v Austrálii, další slečny v Kanadě, na Bali, v Portugalsku, a přesto to krásně vyšlo. Nyní každý měsíc vychází článek na mém blogu s jednou z ambasadorek, na čemž už se dá pracovat na dálku. Celý tento rok tak plánuji dál bourat předsudky a pomáhat slečnám přes sociální sítě, a tyto články jsou velkou podporou, protože se čtenářky mají každý měsíc na co těšit a mají možnost oslovit i přímo je. My si pak články vzájemně sdílíme a pomáháme tak šířit dobrou myšlenku.

Věřím, že nejdůležitější vztah, který v životě máme je ten, který máme sami se sebou. Projekt je zatím v plenkách, ale pokud vše půjde tak jak plánuji, je tu velká šance, že tuto myšlenku zkusíme předat dál i osobně, a možná se uskuteční i pár osobních setkání a seminářů v ČR. Ale to je zatím skutečně ve hvězdách.

zanormalniholky projekt 2017

Všech 12 žen tvořících projekt #ZaNormalniHolky (2017). Zdroj: www.hellochristie.com

Jakou odezvu jsi zaznamenala?

Musím zaklepat, ale zatím jsem neměla jedinou negativní zpětnou vazbu. Vlastně jednu, a ta přišla ve formě zprávy jedné čtenářce, které spolužák napsal, že projekt je jedno sprosté slovo. Načež jsem slečně řekla: Prosím Tě, a ten kluk, to je někdo, s kým bys chtěla chodit? Odpověď byla jasná, a tím pádem jsme se tomu zasmály a bylo.

Jinak mi chodí opravdu samé kladné názory. Slečny mi píšou své příběhy, posílají fotografie, děkují za pozitivní přístup, nabízejí zapojení se do projektu a spolupráci, někdy sdílejí jen nějakou inspiraci nebo i svěřují svá trapení s poruchami příjmu potravy, pokřiveném pohledu na svá těla atd. Psalo mi i pár kluků, a to ve stylu: Kde máme ty normální holky hledat, když chce být každá umělá? Konečně to někdo řekl nahlas! Takže super 🙂

To je fakt. Kde je hledat? Když chce většina kluků normální holky, proč jsme se dostali do stavu, kdy je zapotřebí upozorňovat právě na to, že být normální je zcela v pořádku?

Protože holky vždycky byly, jsou a budou ty, které nejvíc řeší vzhled. A jelikož jsou v dnešní době extrémně masírovány médii a sociálními sítěmi, považují za normu vypadat jako kačer. Navenek se tak prezentují jako dokonalé, málokterá je ale skutečně spokojená uvnitř. Vyvolávají mezi sebou závist, která je hezčí, která má větší prsa, rty, delší vlasy, řasy, nehty, víc plastik, sledovatelů atd. Já nepropaguju obezitu a ani neříkám: „nestarej se o sebe“, ale radši budu mít dvě brady než dvě tváře. A i na kluky jsou dnes kladeny vysoké nároky co se vzhledu týče.

Na druhu stranu, vrána k vráně sedá, a jsem si skoro jistá, že „normální“ kluk si najde „normální“ holku, o víkendu půjdou kempovat a všichni můžou být spokojení 🙂

Je na závěr něco, co bys chtěla čtenářům odkázat?

Můj projekt není o podpoře obezity. Obezita je stejný extrém a stejně nebezpečná jako například bulimie. Můj projekt je o tom, že každý má právo cítit se ve svém těle šťastný, a jakékoliv ponižovaní postavy je pořád ponižování, ať už někdo uráží lidi s nadváhou a nebou řekne, že hubené holky jsou „vychrtliny, a není je za co chytit“. Tento projekt vzniknul proto, aby na konci této cesty bylo co nejvíc holek, které řeknou: „Otevřelo mi to oči. Sociální média jsou lež, nemám důvod své tělo nenávidět. Cítím se mnohem lépe.“

Myslím, že jsi to vystihla dokonale. Děkuji Ti za rozhovor a přeji mnoho úspěchů s projektem i ve Tvém soukromém životě!

Sledujte Krystýnu a projekt #ZaNormalniHolky na Instagramu nebo www.hellochristie.com, případně na našem Facebooku, kde budeme jednotlivé tematické články sdílet.

4
Michal Kulla

Mám rád ženskou krásu, rafinovanost, svéráznost. K ženám neodmyslitelně patří i móda. A nejen proto jsem založil web HerStyle. Chci podporovat jedinečné vyjádření módy každé ženy. Vždy uvítám i vaši kritiku a nápady na zlepšení.

Co si myslíte vy? Dejte nám vědět!

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Zkuste se mrknout i na naše další články: