Simona Stašová otevřeně o milostných vztazích: Láska nezná čas minulý!

Obrovský sex-appeal, nevyčerpatelný drive & nezaměnitelný hlas – myšlenky, jež se nám bezprostředně vybaví v mysli po vyslovení jména „Simona Stašová“. Tato dáma patří bezesporu mezi naše nejlepší a nejvytíženější herečky. Přesto si našla chvilku a poskytla nám předvánoční rozhovor nejen o Vánocích, ale především o LÁSCE!

Exkluzivní rozhovor se Simonou Stašovou

Simono, pomalu se blíží Vánoce. Jak budete trávit letošní svátky?

Já si moc přeju, aby se na Vánocích nikdy nic neměnilo, ty mají být stále a stále stejné, protože to je naše jistota. Dokud jsou stejné jako ty předešlé i ty před-předešlé, tak je všechno v pořádku. Budeme samozřejmě v kruhu rodinném a budeme si telefonovat do Ostravy a do Švédska a do Itálie, a tak budeme i po větru všichni spolu a to je to, co od Vánoc očekávám.

Přejete si k Vánocům nějaký luxusní šperk, či parfém?

V žádném případě. Svůj parfém mám už léta stejný a šperky nenosím, snad jen ručně vyrobené, ty mám nejraději. Já mám vůbec ráda dárky, které někdo vyrobí, to je ten nejosobnější dárek, jaký může být. Léta jsem takové dárky dostávala od svých synů, když ještě chodili na takové ty keramické kroužky, a mám těch dárků plný pokoj. Dnes si už dáváme dárky jen symbolické, jeden větší a pak dva tři menší. Těším se hlavně na pohodičku u vínečka a na popovídání a na to, že zase budeme všichni dýl pohromadě.

Když Vy sama vybíráte vánoční dárky pro ostatní, rozhoduje u Vás spíše originalita, praktičnost nebo hodnota?

Většinou je to jeden dárek originální a tak tři praktické, které vím, že tomu druhému v šatníku, nebo v šuplatech chybí.

Plánujete letošní zimu nějakou dovolenou v teplých krajinách?

V teplých krajinách jsem byla s maminkou na týden v listopadu, tak Vánoce si užijeme sice bez sněhu, ale na horách v Česku.

Přejděme k Vaší profesi. Na podzim jste v jihokorejském Soulu získala mezinárodní cenu pro nejlepší herečku za Renčův psychodramatický snímek Sebemilenec. Loni jste podobně zabodovala i v kalifornském San Franciscu. Považujete tento film za nejlepší, co jste kdy natočila?

Domácí násilí je zřejmě takové téma, které je známé a palčivé po celé zeměkouli, když jsme byli oceněni v Americe i v Asii, v tak různých krajích a různých kulturách a asi se nám povedly přenést na plátno emoce, tak aby tomu každý rozuměl. Díky Filipu Renčovi, se kterým si velmi rozumím, jsem opravdu viděla už hezký kus světa. Byli jsme nominováni i v Monte Carlu za Zrozen bez porodu, sice jsme žádnou cenu nepřivezli, ale červený koberec a to napětí před vyhlášením jsme si opravdu užili. Teď bude mít v lednu premiéru film Lída Baarová, tak třeba zase někam do světa vyrazíme, já bych se nebránila. Kdo viděl projekci filmu, tak říká, že se nám to opravdu povedlo, tak už se těším.

Na jakou filmovou roli vzpomínáte nejraději?

Bylo jich víc, ale ráda vzpomínám na Pelíšky, na Román pro ženy, na Láska je láska, na Život je život. Vidíte, jsou to samé komedie, tak asi nejraději vzpomínám na ty komediální filmy.

Existuje naopak nějaká role, kterou jste nikdy nehrála, ale vysloveně po ní toužíte?

Nemám takové nenaplněné sny. Mám opravdu spoustu nabídek, ale vezmu vždy jen takovou roli, ve které mám pocit, že bych mohla být dobrá a která mě bude bavit. Nebo je to někdy i malá rolička, ale líbí se mi ten scénář natolik, že jsem ráda součástí toho týmu. Velmi taky záleží, kdo to režíruje a kdo v tom hraje. Přece jenom je mi už šedesát a nemusím být u všeho, to je výsada toho mého mladého stáří, že už si člověk může vybírat.

Už se Vám někdy stalo, že jste si sama pro sebe řekla „no, mohla jsem to zvládnout lépe“?

Ale ano, nikdy člověk není spokojený úplně. Vždycky se všechno dá udělat ještě líp. Ale u filmu dám taky na reakce diváků, takže když já vidím nějaké chyby, tak je nemusí zaznamenat divák a já ho na ně samozřejmě neupozorňuju. Vezmu si to jako zkušenost do role další a snažím se to, co se mi na mě nelíbí, neopakovat. Herec se učí stále. Vlastně člověk se učí celý život a to je právě to pěkné.

Za Vámi se muži stále otáčí a Vy jste veřejně prohlásila, že bez mužů být zkrátka nemůžete. Prozradíte nám, jak to s nimi máte dnes?

Víte, já na tyhle otázky už nerada odpovídám. Berte v úvahu, kolik mi je a přece jenom už nemám touhu se někomu svěřovat. Nesvěřuji se ani nejbližší kamarádce, tak se na mě nezlobte.

Byla jste např. v manželství s Pavlem Trávníčkem, Italem Eusebiem Ciccottim či ve vztahu s Pavlem Skřípalem. Měli tito tři muži něco společného (kromě Vás)?

Ano, milovala jsem je, a to měli společné, moji lásku. Byli to krásní chlapi, chytří, výborní ve svém povolání, byla s nima sranda a měli mě rádi. Rozhodně ničeho nelituji, naopak jsem šťastná, že mám ty nádherné vzpomínky, které mi nikdo nevezme.

Věříte v přísloví, že „stará láska nerezaví“?

Samozřejmě. Láska nezná čas minulý.

Jaké tři nejzásadnější věci by podle Vás měly být součástí každého milostného vztahu?

Chemie, tedy přitažlivost, důvěra a aby uměl mít každý svůj svět, aby se nezahltili přítomností toho druhého a láskou toho druhého. Žít a nechat žít, to je strašně důležité. Jenomže na to přijde člověk až později. Ale zase nikdy není pozdě.

Myslíte si, že je v dnešní době možné, aby ve vztahu panovala věrnost a láska až do smrti?

Určitě. Stačí to chtít. Ale chtít opravdu. Stačí si to tak naplánovat a nenechat se životem zmást.

Děkujeme úžasné Simoně Stašové za poskytnutý rozhovor, přejeme krásné Vánoce a mnoho pracovních i osobních úspěchů v novém roce! 🙂